Etiketa provází člověka od dávných dob. Nejdříve měla podobu zásad chování v tlupě, asi tak, jako to dnes můžeme vidět u mnoha druhů opic. I později byl ale hlavním úkolem tehdejší etikety odlišit jednotlivé úrovně – tedy nadřízené a podřízené postavení. V seriálu se budeme věnovat etiketě speciálně pro obchodníky v současnosti.
Trochu z historie…
Etiketa se později vyvíjela směrem k větší složitosti a komplikovanosti. Na francouzském královském dvoře například tak zaměstnávala šlechtice, že neměli čas na nic jiného. To byl ostatně záměr – neměli totiž ani čas kout pikle proti králi.
Pověstná byla etiketa na císařském dvoře rakousko-uherském. Její zásady, převzaté od španělského dvora, byly tak spletité, že často neumožňovaly chovat se přirozeně a z našeho pohledu vypadaly směšně.
…a současnost
Zdálo by se tedy, že s koncem starých časů ztratila etiketa význam. Není to však pravda – změnila se, mění se, ale je stále neodmyslitelnou součástí našeho života. Pokud se někdo setkává s lidmi jen zřídka, může samozřejmě nad mnoha zásadami etikety mávnout rukou.
Obchodník je však člověk, který má jednání s lidmi v popisu své práce. Nemůže proto etiketu ani v nejmenším zanedbávat. Měl by se z něj stát doslova „lev salónů“.
Nyní se zaměříme především na etiketu v přímém osobním styku, tedy na to, co nastane po zaklepání na dveře.
První shledání
Samozřejmě je prvním úkonem etikety právě to zaklepání. Nevcházejte do dveří bez zaklepání, dokonce ani tehdy ne, jsou-li pootevřené. Na otevřené dveře, za kterými vidíte partnera a on vás, se sluší zaklepat alespoň symbolicky. Síla zaklepání má být přiměřená – slabé „ťukání“ nemusí být slyšet, při silném zabušení se chováte jako nájezdník a zákazníka vyděsíte.
Někdy se zastavíte před dveřmi polstrovanými, měkkými, kde není kam zaklepat. Obvykle se ale najde místečko kolem kliky.
Obvykle se vchází na vyzvání („Dále!“), které následuje po zaklepání. Dáváte tím třeba vašemu partnerovi čas, aby z kolen vyhostil kolegyni či uklidil do šuplíku deset deka vlašského salátu v novinách.
Co když ale žádné vyzvání neuslyšíte, ani po chvilce čekání? Dokonce ani po druhém zaklepání ne? Správně by měla následovat vaše úvaha, že zákazník buď ve své kanceláři není, nebo má něco naléhavého. Už tyto dvě možnosti vás ovšem mohou zneklidnit – mám dále čekat nebo mám jít partnera shánět na sekretariát? A co když mě neslyšel?
[quote align=“center“ color=“#999999″]
Vycházejte především z faktu, že jste řádně ohlášeni a řádně jste se v dohodnutou dobu dostavili. Pokud tomu tak je, měli byste být tím prvním a nejdůležitějším, komu se bude váš partner věnovat. Doporučuji tedy zjistit situaci otevřením dveří.
[/quote]
Co může nastat
Partner se bude věnovat mimopracovní činnosti (třeba se zmíněnou kolegyní) nebo něčemu, za co se stydí (svačina z papíru, popíjení borovičky) – je to nepravděpodobné, protože už měl po vašem dvojím zaklepání dost času na odstranění kompromitujících věcí. Kdyby se to přece jenom stalo, omluvíte se, zavřete a poodstoupíte dále ode dveří (mimo doslech). Nevyjde-li partner do asi tří až pěti minut, doporučuji odejít.
Partner bude mít jednání. Nemělo by se to stát, má-li dohodnutou schůzku s vámi, ale budiž. Zastavte se ve dveřích, pozdravte a počkejte na jeho vyjádření (třeba „Už končíme, počkejte prosím pět minut.“). Pokud vás výslovně nevyzve, abyste zůstali v kanceláři nebo se posadili, musíte počkat venku.
Partner bude telefonovat. Opět se zastavte ve dveřích, pozdravte a počkejte na jeho vyjádření – slovní nebo může ukázat gestem, abyste se posadili. Pokud ne, platí to co v předchozím případě – počkáte venku.
Jak jste si jistě všimli, vaše reakce závisí na partnerovi. Sledujte proto pozorně výraz jeho tváře a jeho gesta. Může se ovšem stát, že partnerovo gesto je nesrozumitelné, nebo váháte, jak si ho vyložit. V tomto případě volte vždy společensky ohleduplnější řešení – vyjděte z kanceláře.
A pokud partner v kanceláři není?
Nezačnete si tedy ihned prohlížet dokumenty na jeho stole, ani se neusadíte a nepočkáte na něj. Vydáte se ho hledat, nejlépe na sekretariát.
Někteří obchodníci raději počkají na chodbě, protože mají pocit, že když si schůzku domluvili, musí být partner někde poblíž. Jenže se také mohlo stát, že právě před pěti minutami spadl ze schodů a sanitka ho odvezla do nemocnice. Nebo byl odvolán na dlouhou poradu k řediteli. Budete na něj čekat – a možná bezvýsledně – celý den?
Vždy se tedy zeptejte ve vedlejší kanceláři nebo na sekretariátě.
Pokud vás kolegové nebo sekretářka vyzvou, abyste se zatím v kanceláři partnera usadili a že vám ho seženou, počkejte před kanceláří (pokud už nejste dobří známí). Partner by se totiž mohl s kolegy minout a ve své kanceláři by našel sedět cizího člověka. To by se mu asi příliš nelíbilo.
Ing. Miloš Toman
autor a konzultant, Intuitivní marketing s.r.o.
info@intuitivnimarketing.cz